25. května 2011 - Michal Jonáš se na svém blogu podivil marketingovým průzkumům k sérii DiRT. Já nad koláči a sloupcovými grafy žasnul neméně, jednoho by zobrazené výsledky málem až rozesmutnily, kdyby nebyl cynik. Teď ale bez legrace, kam na ty lidi Codemasters chodí? Kde najdou vzorek hráčů, z něhož více jak 70% používá při závodění externí kameru přilepenou za autem? A proč takřka 80% stejné skupiny bláznů jezdí jen a pouze na první dvě obtížnosti (Easy a Casual), co jim takové hraní přináší?
Jistě, trochu smysl to dává – když řídím s pohledem na autíčko zezadu a nedokážu pořádně trefovat brzdné body, ani najíždět do zatáček, ještě rád si zvolím AI soupeře po lobotomii. Alespoň je tak šance něco vyhrát a slušně se umístit. Mě by to ale nebavilo. Primárně samozřejmě nic proti pohledu externí kamery, jsou (arkádové) hry které jsou pro ni přímo navrženy a často ani záběr z předního nárazníku či kokpitu nemají. Ovšem ovládat takhle auta na okruhu, nebo právě rallye závody? Reakce musejí být nutně zpomalené (když si všimnu cedule „je čas začít brzdit“ už jsem ji dávno minul) a řízení nepřesné (s pohledem přes auto jen obtížně trefím apex a udržím ideální stopu). Tohle ale zjevně cílovku americky laděného DiRT 2 netrápí.
Podobné průzkumy bohužel dnešní hry ovlivňují, ba co hůř, jsou podle nich doslova ušité. Můžeme si vcelku ještě gratulovat, že DiRT 3 nedopadl vůbec špatně (já dal 8/10), když jeho největším problémem zůstává různorodý, byť pro jednotlivé disciplíny ne zrovna bohatý obsah. Arkádový jízdní model je ale slušný, soupeři chvílemi i schopní a dotírající, no a gymkhana Kena Blocka nečekaně zábavná. Snad za obecně kladné vyznění může právě „návrat k Evropě a tradičním erzetám“, Codies se přes všechny průzkumy ještě docela udrželi nohama na zemi.
Minoritní Evropa (zastoupená hráči z Anglie, Německa a Francie) tíhne podle předpokladů více k simulátorům a obecně poctivému závodění, s výrazným prvkem soutěživosti. Ovšem ani USA nijak výrazně nezaostává, i tam se (údajně) najdou miliony virtuálních závodníků preferujících solidní fyziku, jízdní model, poškození a předvedení skutečných řidičských dovedností. Jak do toho pasují ta dětsky snadná obtížnost a privilegovaná externí kamera, je mi nicméně záhadou.
Krušný je i pohled na celou historii série, co se výdělků týče. Dle mého nejpovedenější druhý díl Colin McRae Rally vlastně propadl, s pouhými 23 milióny. Trojka až pětka, které si byly ale hodně podobné a v podstatě jako přes kopírák, se prodávaly lépe – přičemž nejúspěšnější byla verze 2005. Ta nejvíce vylouhovaná, vlastně datadisk k datadisku. Co je to ale proti DiRTu, s jeho nástupem (když se série odprostila jak od Colina, tak od skutečné rallye), začaly pro Codemasters teprve pravé žně a zisky se bezmála zdvojnásobily.
Na závěr ještě pousmání nad novinkami DiRT 3. Vyzdvihován je třeba split-screen, pro značku DiRT možná premiéra, ovšem rozdělenou obrazovku uměl už Colin McRae Rally 1-5. Stejně tak sníh a led, neřku-li noční závody. Pro DiRT 3 velká inovace a sláva, pro třináct let starý první díl naprostá samozřejmost. Konečně i ten slavný export replayů na YouTube, na který nás vydavatel láká, nakonec tak slavný není. Jednak lze nahrát pouhých 30 vteřin (neptejte se proč) a potom, celá procedura je tak otravná a zdlouhavá, že to každý po pár filmečcích stejně zabalí.
Pustit si replay, vybrat povedený 30s úsek, přehrát si ho pro kontrolu znovu, potvrdit export, pak to celé z-p-o-m-a-l-e-n-ě protrpět ještě jednou (v téhle fázi asi probíhá export opakovačky na disk konzole) a posléze čekat, až se to kratičké veledílo nijak závratnou rychlostí uploaduje na TyTrubku? Ne, tohle martýrium za to opravdu nestojí.
ConversionConversion EmoticonEmoticon